Držení kytary

Držení, o kterém je tu řeč, platí pro klasickou kytaru. Chtělo by se říct, že toto "správné" držení je nutnou podmínkou pro pokročilou hru, ikdyž hráči flamenka to svým zdánlivě ledabylým přehozením kytary přes pravou nohu vyvracejí. Navzdory různým experimentům a výstřelkům se mezi světovými hráči klasické kytary drží tento způsob: Kytara spočívá na levé noze a je vtisknuta do klína. Drží ji tři body: levé stehno, pravé stehno a pravé předloktí přehozené přes lub shora. Hlavice kytary by měla být přibližně ve výši vaší hlavy. Proto se používá kytarová stolička. Je to jednoduché zařízení, které lze snadno rozložit na tři různé výšky a zase úplně složit. Dá se za cenu přibližně přes 200 korun koupit v prodejnách hudebních nástrojů, ale při troše zručnosti se dá snadno něčím nahradit nebo vyrobit doma. Existují i jiné varianty. Nejčastější je vzpěra s přísavkou, která se nedává pod nohu, ale nad ní- připevní se zespoda na lub a pak se teprve kytara položí do klína. Vypadá to možná i elegantněji. Používá jí také český kytarista Štěpán Rak. S klasickou podnožkou je spojen ještě jeden problém. Kytara při hře často na stehně ujíždí. Většina kytaristů to řeší jednoduše. Mezi kytaru a nohavici podloží čtvereček tenkého molitanu nebo kůže.

Na obrázku máte tu čest vidět ukázkové držení jednoho z představitelů absolutní světové kytarové špičky Australana Johna Williamse.

Při hraní si občas zkuste uvědomit a zkontrolovat držení páteře. Častou chybou bývá trvalé naklonění směrem ke krku kytary. Pokud cvičíte deset minut jednou za dva dny, nic se nestane, pokud ale třeba tři hodiny denně, stává se z toho po pár týdnech až měsících často zdravotní problém (většinou bolesti zad nebo levé kyčle), který je potřeba řešit. Hru na kytaru v takovéto intenzitě je dobré kompenzovat třeba pravidelným plaváním a dobře zvážit i takový zdánlivý detail, jako na čem budete při cvičení sedávat. Tvrdá židle bez jakékoli podložky vám znepříjemní cvičení během půl hodinky.

Autor

Další články:

První kroky: II. Pravá ruka

Pravní kroky: III. Levá ruka