Kytara - Pravá ruka, nehty

PAŽE:   Obě ramena by měla být volně svěšená a vyrovnaná. Zvednuté pravé rameno při hře je častou chybou a svědčí o neuvolněnosti. Loket je položen na lubu, nesmí být až před rezonanční deskou. Představte si, že se jen tak ledabyle opíráte o hranu stolu.

DLAŇ:   Začněme nejdříve se správný postavením ruky na strunách. Ruka by už od lokte až po konečky prstů měla vést ke strunám jakoby v mírném oblouku bez výrazných zlomů. Prsty na srunách spočívají jako "pavouk číhající na kořist". Dětem se říkává, že by v dlani měli jakoby "držet jablíčko". Je to trochu jako s rozhledem: čím jste výš, tím máte větší přehled a možnost rychlejšího zásahu. Palec při pohledu zpředu neskrývá v dlani, ale "trčí" trochu do strany vedle ní. Všechna tato pravidla mohou znít trochu strojeně a nepřirozeně, ale to nejdůležitější pro vybudování správné techniky je právě to, že musíte ruku přesvědčit, že tato poloha je pro ni naprosto přirozená a může se v ní dokonale uvolnit.

PRSTY:   Prsty pravé ruky se v kytarové literatuře značí písmeny: "p"-palec, "i"-ukazovák,"m"-prostředník, "a"-prsteník. Malíčkem se hraje málokdy, ale za pár let to bude běžné. Bývá značen písmenem"c". Ještě před sto lety se stejným způsobem nepoužíval prst "a", bez kterého by se už dnes ani pořádně hrát nedalo. Velkým propagátorem hry malíčkem je mimo jiné český kytarista Štěpán Rak.

Úplným začátečníkům bych doporučoval začít bnkat palcem. Prsty i m a by měly ležet v tzv. přípravě; jsou ohnuté a každý se lehce dotýká své struny. Prst "i" 3. sruny, prst "m" 2. struny a prst "a" 1.struny. Palec brnkne nejsilnější strunu a lehce dopadne na pátou strunu, na které zůstane ležet. Pak totéž zkuste i na struně A a D. Pohyb by měl vycházet jen z dlaňového kloubu, ne až z lokte, celá dlaň by měla být nehybná -ale pozor, přitom zcela uvolněná, ne křečovitá

NEHTY:   Nehty jsou pro každého kytaristu velkou kapitolou, předmětem neobvyklé péče a přitom často nekonečného experimentování a hledání. Jejich délka a tvar závisí na mnoha faktorech a neexistuje šablona, která by vyhovovala všem. Jejich délka by rozhodně měla přesahovat bříška prstů při pohledu do dlaně ve výši očí a také přibližně kopírovat jejich tvar, tedy mírný oblouk. Příliš špičaté, nerovné nebo zatrhané nehty se zachytávají za struny a není možné hrát s nimi vyrovnaně ani rychle. Bez přehánění lze říci, že notoričtí "kousavci nehtů" nemohou až do odnaučení tohoto zlozvyku nikdy pořádně hrát klasickou kytaru. Pravé ruky by se neměly vůbec dotknout nůžky na nehty, jen pilníček. Kytaristé jich mají většinou hned celou sadu. Ten nejjemnější je "hrubý" jak papír nebo matné sklo. Hladký kulatý nehet tvoří hladký kulatý tón.